Letošní cyklotour byla ve znamení několika změn. Tou první a největší změnou byl termín odjezdu naší tour. Jelikož poslední víkend v srpnu patřil oslavám výročí 70. let od vzniku firmy ŽĎAS, tak jsme za každou cenu nelpěli na daném termínu a vyrazili o víkend dříve. Další změnou bylo, že jsme poprvé místo našeho oblíbeného dopravního a přepravního prostředku (České Dráhy), využili dopravy automobilové. Tím se nám otevřel okruh nových, neprobádaných tras. Volba tak padla na námi zatím neprojetou destinaci Litomyšl a skalní město Toulovcovy Maštale. Po cestě domů jsme nemohli nenavštívit pietní místo Ležáky, kde jsme si připomněli 80. let od tragické události, kterou tuto obec postihla za 2. světové války. Naše další cestovní kilometry směřovaly na Hlinsko, Vojnův Městec, přes Radostín kolem Velkého Dářka do Polničky a pak již následoval vytoužený Žďár, kde nás čekalo zakončení v oblíbené hospůdce, v Jazzmine Clubu. Po přepočítaní trasy přes navigaci, čekalo před námi rovných 85 kilometrů různorodé cesty, počínaje od silnice až po těžký terén v lese.
Sraz cyklotour byl stanoven na půl sedmou ranní před žďárskou radnicí. Pro nepředvídané události, jako třeba ranní nevolnost před cestou, potíže s prostatou, nebo vystavené stopce na semaforu, se tolerovalo stanovených 10 minut zpoždění neboli takzvaná akademická desetiminutovka. Po překročení této tolerance musel hříšník po cestě zaplatit kolečko panáků Rumu, jako omluvu ostatním za čekání. Toto rumové kolečko čekalo i na nováčky naší cyklotour, a to nikoliv za trest, nýbrž na seznámení a utužení přátelství v kolektivu.
Před půl sedmou ranní tak začali najíždět první účastníci na smluvené místo ke kašně pěti pramenů před žďárskou radnicí. Po velké zdravici napříč mezi účastníky, stále tři z nás ještě chyběli. S drobnou nervozitou a s upřeným zrakem na hodinové ručičky jsme netrpělivě vyhlíželi jejich příjezd. V šest hodin a čtyřicet jedna minut, tak nejednomu z nás srdíčko zaplesalo a oči se rozzářily. Bylo jasné, že krom dvou nováčkovských kol Rumu, přibyly ještě další tři kolečka, jakožto omluvenka za zpoždění. Po radostném přivítání opozdilců, s poklepáváním si na ciferník od hodinek a hláškou z filmu Marečku podejte mi pero: „Pane profesore už je čas!!!“, jsme konečně mohli pořídit první skupinové foto pro dokumentaci a dát se do nakládání kol do dodávky. Před sedmou hodinou, se tak karavana tří aut, naložená koly a pasažéry, vydala do pohybu směr Litomyšl.
Po příjezdu do Litomyšle jsme vyložili náklad kol s poděkováním k našim řidičům za jejich ochotu nás sem přepravit. Skupinovou fotografií na místním Smetanově náměstí u Mariánského sloupu tak započala expedice Cyklotour Sosáci 2022. Z náměstí jsme se posléze postranní uličkou vydali k místní dominantě, renesančnímu Zámku zapsaném na seznamu mezi památky UNESCO. Po krátké prohlídce unikátního díla jsme nasedli na svá kola a jali se proplétat uličkami města směrem k dalšímu našemu cíli, zámku Nové Hrady.
Za ideálního počasí pro jízdu na kole, pod mrakem a za bezvětří, jsme se s prvními najetými kilometry mohli kochat krásou východočeského kraje. Po příjezdu k Zámku Nové Hrady se na nás z poza stromu, kdesi z boudy, což zřejmě měla být pokladna, obořila postarší dáma, jenž zřejmě zastávala funkci pokladní a novodobého drába v jedné osobě. Aniž bychom vstoupili na metry vzdálené nádvoří, dožadovala se nabubřelá paní vstupného. Po mé námitce, že nemáme zájem o prohlídku zámku, že si chceme pouze pořídit skupinovou fotografii, mě paní nepřestávala udivovat s jakou vervou na nás stálé štěkala. První, co mě ve sprše příkazů a rozkazů napadlo, že takhle po ránu, v pokročilém věku, by více měla myslet na své zdraví než se takto rozčilovat. Mým posledním pokusem, jak vyzrát chytrostí na neústupnou postarší dámu, vytasil jsem se s žádostí o foto pod záminkou, že jsem reportér z Brněnského Deníku a dělám reportáže o zdejších hradech a zámcích. Oblečen v pražském, slávistickém cyklodresu, moji lest brzy prokoukla, a tak jsme se s nepořízenou poroučeli dále.
Po projetí Nových Hradů s mezizastávkou na občerstvení, směřovaly naše další kilometry do skalního městečka Toulovcových Maštalí. Na své si tak přišli milovníci adrenalinu. Těžký a technicky náročný terén si však vybral svoji daň. Zprvu hrozivě vypadající pád se na štěstí obešel bez zranění jen s mírně umazanou zadní části těla (tzv. zadnicí). Po zdolání několika bystřin, balvanů, kořenů a jiných přírodních překážek jsme se ocitli zpět na silnici a pádili k dalšímu průjezdnému bodu, rozhledně Bobrůvce. Zde se nám naskytl krásný, leč trochu podmračený, výhled do zdejší krajiny. I zde na nás čekalo občerstvení. Limitovaná série piv bohužel nevyšla pro všechny. Mnozí z nás tak s povděkem sáhli i po ovocném birrelu. Z rozhledny následoval prudký sešup dolů, abychom se následně, doslova a do písmene, vydrápali s koly tlačící před sebou, stezkou náročnou i pro pěší, kdesi zpoza v podhradí hradu Rychmburk. Zadostiučinění nám byť odměna v podobě skvěle natočené a chuťově výborné dvanáctky z pivovaru Rohozec. Po chvilce rozjímání, osvěženi dobrým pivem, jsme se vydali opět na cestu. Z hradu do Skutče to byl již jen kousek cesty. Zde jsme měli v plánu dopřát si plnohodnotný oběd.
Po doplnění kalorií v restauraci ve Skutči jsme se vydali na další porci kilometrů směr Ležáky. Po příjezdu do Ležáků jsme navštívili tamní Muzeum, kde jsme shlédli na projekci dokument o Ležácké tragédii. Za výkladu místní historičky jsme si následně prohlédli vystavené dobové artefakty. Za tichého hloubání jsme pak procházeli bývalou obcí, po které jako němí svědci tragédie byly vztyčeny pomníky v podobě kříže a odhaleny obvodové základy domů, kde ležáčtí žili. Při tomto pohledu se vkrádají do hlavy myšlenky, jako že čestná smrt je lepší než nečestný život. Tak by se dalo počínání místních definovat, když pomáhali a podporovali parašutisty z výsadku Silver „A“, pod pohrůžkou trestu smrti.
Citát, jenž jsem kdesi zaregistroval mluví za vše:
„Ten, kdo padne za vlast, nezasluhuje smrt, ale nesmrtelnost!!!“
Z Ležáků jsme se posléze přesunuli do Hlinska. Zde se začalo rapidně měnit počasí. Přibývalo mraků, teplota začala klesat a zvedal se vítr. Meteoradar, zobrazující online počasí, signalizoval cca za 20-30 min. déšť. Tento čas nám zbýval k dosažení tzv. suchou nohou dalšího cíle, jenž byla hospůdka ve Vojnovi Městci. S prvním krápěním jsme se přiřítili jak velká voda na předzahrádku hospůdky na náměstíčku. Necelou hodinu jsme pak s povděkem přijali azyl u pivečka a sledováním radaru. Tak jak cibule jsme jednotlivé části oblečení na začátku cesty ze sebe sundávali, tak rychle jsme je opět na sebe navlékali. Po hodinovém dešti bylo příjemné počasí ta tam. Následovalo vstřebat další porci kilometrů směr Radostín, dál kolem Dářka až do Polničky. Na zahrádce v restauraci U Šimáka jsme si dali poslední pauzu před domovem. Závěrečný úsek cesty byl již ve znamení mírného, ale neutuchajícího deště. Zbývaly poslední kilometry nehostinného počasí před námi. Opřeli jsme se do pedálů, abychom to měli co nejrychleji za sebou. Naštěstí nás ve Žďáře čekal teplý a útulný Jazzmin Club. Zde bylo naplánováno společné zakončení expedice Cyklotour Sosáci 2022 s narozeninovou oslavou jednoho z členů naší výpravy. O vydařeném dní hovoří i následná oslava, jenž se v hojném počtu protáhla až do dvou hodin ranních.
Závěrem za letošní cyklotour se ještě jednou patří poděkovat naším řidičům za ochotu brzy ráno vstávat a odvést nás i kola do Litomyšle. Dále pak za skvěle připravenou závěrečnou oslavu v Jazzmin Clubu, včetně půvabné a milé obsluze.
Fotografie z cesty k prohlédnutí zde.
Fotografie z ostatních ročníků cyklotour ve fotogalerii.
